Rozdíl mezi ADSL (a jeho pozdějšími a modernějšími verzemi ADSL2 a ADSL2+) a VDSL je pro uživatele ten, že VDSL nabízí znatelně vyšší rychlosti připojení k internetu a také zásadně vyšší rychlost pro odesílání dat (nahrávání dat na internet). A to za stejnou cenu, za jakou je stále nabízeno ADSL. U VDSL navíc existuje ještě jakýsi prostor, aby poskytovatel připojení v budoucnu rychlosti o něco zvýšil. To u klasického ADSL, či jeho novějších standardů, již není možné z fyzikálních a technologických důvodů. Dnes však stále většina rezidentních přípojek používá starší ADSL – v současnosti už s relativně vysokými rychlostmi připojení k internetu, jež se hodí na většinu běžných věcí, které na internetu potřebujete udělat. V poslední době (od roku 2011) se však tuzemští operátoři začali orientovat i na poskytování rychlejšího VDSL. S VDSL se však pojí několik podmínek, které musí být splněny.
VDSL je síťová technologie, kterou lze použít v rámci domácí sítě nebo v budově. Tato technika umožňuje vytvořit vysokorychlostní síťová připojení bez nasazení vyhrazené kabeláže: stačí použít stávající telefonní instalace1. VDSL je možné nasadit v budovách, hotelech, nemocnicích atd. pomocí rozbočovače u kořene telefonní sítě a klientského boxu (VDSL modem) u každé telefonní zásuvky, čímž se přidá zásuvka RJ45. Pro osobní potřebu (pavilon nebo byt) je možné použít VDSL pro připojení dvou vzdálených bodů, a to buď proto, že vzdálenost přesahuje 100 metrů povolených sítěmi Ethernet, nebo proto, že existuje telefonní instalace, ale nasazení ethernetových kabelů představuje problém nákladů nebo proveditelnosti. Toto se nazývá "VDSL most". V tomto případě se používá instalace založená na serverovém rozhraní na jednom konci telefonního vodiče a klientském rozhraní na druhém konci. Každá skříň je připojena k síti Ethernet konektorem RJ45. Držák je neviditelný pro uživatele, kteří vidí druhou část sítě, jako by k ní byli připojeni běžným ethernetovým kabelem. Pro toto použití se používá symetrický VDSL s propustností 5, 10, 15, 18 nebo 34 Mbit/s, v závislosti na vzdálenosti, která může dosáhnout 1,5 km. Mezi výrobce rozhraní VDSL patří Technicolor, DrayTek, ZyXEL, MRV, SMC Networks, Allied Telesis, RAD, EtherWAN a Motorola.
Ve srovnání s ADSL2+ umožňuje VDSL zvýšení rychlosti pro předplatitele, kteří se nacházejí méně než 1 000 metrů od DSLAM. Abychom umožnili předplatitelům dále od obecného dispečera těžit z výhod VDSL, musíme nasadit FTTN (Fiber to the Neighborhood), to znamená přinést optické vlákno do každého okresu, s implementací DSLAM na úrovni sub-dispečera, alternativní řešení a mnohem levnější než nasazení vlákna pro takzvaného uživatele FTTH (Fiber to the Home) ). Pro poskytování širokopásmových služeb pro účastníky nacházející se na delší vzdálenost od DSLAM začalo několik operátorů zavádět hybridní přístupové sítě, které kombinují 4G s VDSL nebo dokonce ADSL. VDSL byl poprvé použit v Jižní Koreji a byl nasazen společností Romtelecom v Rumunsku a poté rozšířen do mnoha zemí. VDSL2 používá v Belgii společnost Proximus k přenosu až tří HD streamů pro TV, kromě internetového kanálu 100 Mbit/s (přes 28 000 ROP "Remote Optical Platform" ve vektorizovaném režimu). Ve Švýcarsku je zavedený operátor, Swisscom, v procesu systematizace VDSL na všech svých nových předplatných. Ve Francii od konce roku 2002 Erenis nasadil síť v Paříži, jejíž koncová část v budovách využívá VDSL. Budovy jsou propojeny optickým vláknem a VDSL umožňuje nabídnout účastníkovi až 100 Mbit/s opětovným využitím koncové části stávající telefonní kabeláže. Na konci roku 2006 byla tato síť přítomna ve dvanácti pařížských arrondissementech a také v Asnières-sur-Seine a pokrývala asi 150 000 obydlí.