Je takzvaná digitální uživatelská linka. Existuje spousta typů DSL linek ( ADSL, VDSL, SHDSL ), leccos mají společného, ale v mnohém se liší. Ve světě připojení k internetu pomocí telefonních rozvodů se nejčastěji setkáváme s verzí ADSL, VDSL a i SHDSL.
DSL je digitální komunikační technika "fyzická vrstva" rodiny xDSL. Umožňuje používat telefonní linku, specializovanou linku nebo linku ISDN - "ISDN pro digitální síť integrovaných služeb" pro přenos a příjem digitálních dat nezávisle na konvenční "analogové" telefonní službě. Tento způsob komunikace se tak liší od způsobu používaného při provozu tzv. "analogových" modemů, jejichž signály jsou vyměňovány v rámci telefonní komunikace "tak jako fax, na hlasových frekvencích". Technologie ADSL je masivně implementována poskytovateli internetových služeb pro podporu takzvaného "širokopásmového" přístupu.
Zkratka ADSL pochází z anglické asymetrické digitální účastnické linky, která se funkčně překládá jako "asymetrická digitální linka - účastnická linka", ale zkratka "ADSL" zůstává nejpoužívanější v každodenním jazyce. Jak název napovídá, technologie ADSL poskytuje asymetrickou propustnost. Tok dat je důležitější v jednom směru přenosu než v druhém. Na rozdíl od technologie SHDSL, pro kterou je rychlost symetrická, tedy ekvivalentní v přenosu a příjmu, je rychlost přenosu dat z ADSL komunikace "upload" nižší než rychlost stahování "download", v poměru, který se obecně pohybuje mezi 5 a 20.
ADSL - Asymmetric Digital Subscriber Line je asymetrická digitální linka. Její rychlost je ve směru k uživateli "stahování, download, downstream" vyšší než rychlost směrem od uživatele "odesílání, upload, upstream". Ostatní typy linek řešených přes DSL mohou být totiž, na rozdíl od ADSL, symetrické. Uživatel má tedy k dispozici připojení stejně rychlé jak pro stahování, tak i odesílání dat. Zatímco starší verze ADSL podporovala přenos dat rychlostmi až 8 Mbit ve směru k uživateli a až 1 Mbit směrem od něj, pozdější standard zvaný ADSL2 už účastníkům přinesl rychlosti s maximálními teoretickými hodnotami 12 Mbit/s stahování a 3,5 Mbit/s pro odesílání dat. To poskytovatelům připojení pomohlo navýšit koncovým uživatelům nominální i reálné rychlosti na vyšší hodnoty. V řadě třetí generace ADSL zvaná ADSL2+ hranici rychlostí připojení k internetu ještě nadzvedla na hodnoty činící 24/1,4 Mbit/s (stahování/odesílání), což zvláště u nás vedlo k několika postupným vlnám zrychlování přípojek a díky konkurenčnímu pnutí rovněž k odstranění tzv. FUP "Fair User Policy" a s ním spjatými datovými limity objem dat, který uživatel za vybrané období – typicky měsíc – mohl přenést. ADSL linky i přes současné relativně vysoké rychlosti stahování neumožňují uživatelům data odesílat dostatečně vysokou rychlostí. První komerčně dostupné verze dovolovaly nahrávání dat rychlostmi v řádu desítek kilobitů za sekundu (kbit/s), třebaže teoreticky byly schopné přenosu až kolem 1 megabitu za sekundu (1 Mbit/s). Nicméně jedním z důležitých pojmů je tzv. agregace, kdy dochází ke sdílení linky s dalšími uživateli v dané lokalitě. V průběhu doby se samozřejmě kromě rychlostí přípojek měnila i jejich cena. Původní velmi vysoké částky klesly až někam na hranici několika stovek korun za měsíc. Náklady byly nakonec sníženy i díky tomu, že konečně vzniklo i tzv. nahé ADSL, kdy klienti už nemuseli platit paušály za pevnou linku a volání. Výhodou ADSL bylo a stále je – vzhledem k jeho technickému řešení "telefonní linky" – vcelku velké pokrytí území. To však neznamená, že by všichni uživatelé ADSL měli stejné podmínky pro používání internetového připojení; rychlost připojení a další parametry linky totiž silně závisejí na několika faktorech. Zejména na vzdálenosti od ústředny a kvalitě vedení. Pokud je účastník od ústředny hodně vzdálen, reálná rychlost připojení je mnohem nižší než rychlost, jakou kupoval od operátora. Ostatně toto je důvod, proč operátoři neprodávají přípojky s jasně danou rychlostí – prodávané služby nesou označení, které sice v zájemci vyvolávají pocit, že dostane danou rychlost (20 Mbps, 40 Mbps apod.), ale v žádném případě taková rychlost není operátorem garantována. Proto v takovém nabídce ohledně rychlosti stojí kouzelné slůvko “až” (“až 20 Mbit/s”). Této rychlosti může být teoreticky vzato dosaženo, ale valná většina lidí na ni nedosáhne – právě kvůli kvalitě vedení a vzdálenosti od ústředny. Takže zatímco dva uživatelé platí stejné peníze za jednu službu, jeden z nich může v reálu stahovat rychlostí třeba 14 Mbit/s, kdežto druhý třeba jen 5 Mbit/s. V zásadě to není chyba operátora, ale důsledek fyzikálních zákonů. TIP: Dostupnost linky a rychlost připojení, kterou můžete čekat, si můžete zjistit pomocí našeho webu (buď přes stávající telefonní číslo, nebo adresu).
Telefonní linka, která spojuje domov účastníka s veřejnou ústřednou, která slouží jeho okolí "telefonní ústředna", se skládá z dvojice měděných drátů, obvykle spojitých mezi těmito dvěma body (místní smyčka). Signály používané pro konvenční telefonii veřejné telefonní sítě (vyzváněcí tón, vícefrekvenční číslování, hlas) zaujímají frekvenční pásmo, které se obecně rozkládá od přibližně 25 do 3 400 Hz. Principem ADSL je využívat jiné kmitočtové pásmo, které se nachází nad pásmem používaným pro telefonii, k výměně digitálních dat paralelně s možným telefonním rozhovorem. Díky tomuto oddělení ve frekvenční doméně proto ADSL signály, které přenášejí data, a telefonní signály, které přenášejí hlas, cirkulují současně na stejné účastnické lince, aniž by se vzájemně rušily. ADSL je součástí rodiny podobných technologií, seskupených pod obecným termínem DSL (nebo xDSL). Různí členové této rodiny se liší svou symetrickou nebo asymetrickou povahou, nabízenými rychlostmi, délkami tratí kompatibilními s danou kvalitou služeb atd. Mezi tyto technologie patří SDSL a VDSL a VDSL2; Způsob přenosu SDSL však využívá celou šířku pásma telefonní linky, a proto již neumožňuje sdílení telefonní linky mezi analogovou telefonní službou a přenosem SDSL.
V síti ADSL můžete čekat průměrnou rychlost kolem 6 Mbit/s. Toto je průměrná hodnota downstreamu ADSL v sítích v České republice. Samozřejmě vaše rychlost může být vyšší, může být i nižší (jak vyplývá z průměru). VDSL vám na druhou stranu nabídne průměrnou rychlost cca 15 Mbit/s. Vyšších rychlostí dosáhnete v tom případě, že budete blíž ústředně. Jak je na tom vaše linka, si můžete zjistit zde.
Připojení přes DSL je hodně rozšířené díky hustému pokrytí telefonními kabely. ADSL je však rozšířenější. Pokud bydlíte dále než 1,3 km od ústředny, VDSL pro vás ztrácí smysl. Čím blíže budete ústředně, tím rychlejší VDSL bude. V současnosti by VDSL mělo být dostupné asi třem milionům lidí.
Pro využívání služeb na bázi VDSL a ADSL potřebujete modem – zařízení, které je připojeno mezi telefonní přípojku a počítač. Ten vám poskytne operátor. Pokud už ADSL používáte, a chcete přejít na VDSL, operátor vám nový, vhodný modem prodá (standardně za cca 500 Kč).
ADSL modem je zařízení, které je nezbytné a jiný než ADSL modem není možné použít. K počítači se připojuje buď přes USB port (zásuvku), Ethernet (port RJ-45), nebo ve formě PCI karty. Sám o sobě nedokáže poskytovat připojení více než jednomu počítači.
ADSL router je zařízení podobné modemu, které je nezbytné po připojení počítačové sítě přes ADSL, tedy dokáže poskytnou připojení více než jednomu počítači.
Splitter je speciální filtr, jehož úkolem je oddělit běžný provoz na telefonní lince od přenosu dat pomocí filtrování frekvencí. Je nezbytný, pokud se má zapojit ADSL modem současně s telefonním přístrojem. Někteří uživatelé se pokouší nahradit splitter běžnou rozdvojkou, ovšem v takovém případě může docházet k poklesu kvality přenosu jak hlasu, tak dat. Proto se toto uvádí až jako krajní možnost a nedoporučuje se (ne vždy takovéto zapojení musí fungovat).
Užijte si stabilní Internet, rychlé připojení za každého počasí i na Vaší adrese.
| Služby |
Kontakty |
| Užitečné odkazy |
O nás |
